Vážení přátelé, kolegové, venkované!

Dovolujeme si Vám předložit tuto brožurku jako námět na přemýšlení, jako námět do diskuze a možná tak trochu i jako jakési memento. Memento v tom smyslu, abychom ve Vás vyprovokovali úvahu, co všechno jsme na našem venkově prošvihli a ztratili za dlouhých patnáct let od změny režimu. Kde už jsme dnes mohli být, kdybychom se chovali koncepčně, kdybychom se politicky nehašteřili a kdyby přijímané zákony nebyly bastardi těch odporných „politických kompromisů“. Proč nejsou respektovány názory odborníků, proč nás pořád poškozuje politikaření? Venkov, příroda, zemědělství, čtvero ročních období, ekologie, počasí nezná pojem kompromis. Naopak! Velmi nekompromisně ztrestá každou koncepční chybu, a když ne hned, tak zcela určitě v dohledném časovém horizontu.

Účelem této drobné publikace není, abychom všichni se vším souhlasili. Není ani jejím účelem najít odpovědi na vyslovené otázky. Tyto vyslovené otázky by však měly vyvolat názorové tříbení při výběru priorit pro dotační systém EAFRD v průběhu roku 2006. Ze všech debat, seminářů, školení, z akcí, které jsme v loňském roce monitorovali a analyzovali, mi vychází jeden zvláštní závěr. Jakoby většina jejích účastníků posledních patnáct let žila v jiné zemi. Oni tu snad vůbec nebyli! A na druhou stranu, jakoby tady, v naší vlasti, ani nechtěli žít dalších minimálně třicet let. Většina debat mi připadala zcela vytržených z dějů minulých a zcela nepřipravených na děje nejbližší příští. A to mě děsí! A proto jsme se pokusili sestavit tento materiál, a proto jsme pro náš venkov uspořádali – i když velmi hekticky – „Evropskou konferenci o venkovu“ v Teplé u Mariánských Lázní.

Proč se mi zdá, že tu účastníci debat nežili? Protože mi řada „workshopů“ s jejich facilitátory připadala jako vánoční besídka zvláštní školy, skoro bych se nebál říct jako „jólka“. Pro ty později narozené – tedy mladé kolegy – to byly vánoční besídky ZDŠ, kde jsme my, dětičky, idiotsky šaškovali pro
učitelský sbor a nadšené rodiče dle sovětských vzorů. Teď máme „workshopy“ s jejich brainstorming session, ale nějak nám mizí vlastní podstata této myšlenkové bouře. Často jsem měl pocit, že ověřujeme ověřené a nalézáme nalezené. Ale selským českým rozumem jsme na těchto seminářích nedokázali často najít řešení, novou cestu, stanovit pevný, jasný, stručný cíl a ten začít prosazovat až na vládní úrovni, což je to nejdůležitější. Často jsem měl pocit, jako kdybychom si vůbec neuvědomovali, jak náš venkov utrpěl nedotaženými privatizacemi, nedokončenými restitucemi, tou řadou naprostého nerespektování zákonů spojených s venkovem.

Vždyť náš venkov a naše zemědělství je zmítáno obrovskými trestnými činy, které nikoho nezajímají! Vždyť oprávněným osobám je za pochodu definitivně doukradeno 10 – 15 mld. Kč majetku a nikoho to nezajímá. Vždyť našim zemědělcům je neustále ničen a kraden majetek a stát a společnost jen přihlížejí. Řada slušných lidí, kteří dřou na našem venkově, se dostává do velmi svízelné situace, minimálně si připadají jako blbci a ne jako podnikatelé. Jako kdyby nikdo neviděl, že náš venkov není a nemůže být hrdý, soběstačný, vzdělaný, poklidný a usměvavý, ale je urážený, ponižovaný, často až zesměšňovaný okraj společnosti! Máte pocit, že užívám příliš silná slova? Opravdu si to myslíte? A prosím pěkně, jste z venkova nebo z města? Protože nám na venkově Vy ve městech u stolů v kancelářích rušíte školy, rušíte nám spoje hromadné dopravy, jezdíte nám devastovat naši práci, v televizních zprávách sledujete, jak nám kradou dobytek z pastvin, pálí stohy a stodoly! A ještě jsme Vám k smíchu, my vidláci, co máme slámu v botách. Nic se neděje! Není divu, že náš venkov v letošním roce 2005 došel už tak daleko, že ve výzvě „Duha venkova“ formuloval tak triviální hesla jako:

– právo venkova na vzdělání,
– právo venkova na zákonnost,
– právo venkova na politiku zaměstnanosti.

Není to trochu zoufalý stav ve společnosti patnáct let po revoluci? V devadesátých letech jsem pečlivě v české vládě sledoval a počítal, jaké miliardy se získají za privatizaci. Nás několik naivních ministrů jsme počítali, co všechno se za tyto peníze opraví, postaví, vylepší. Kolik problémů po minulém režimu bude definitivně odstraněno. Kam tyto peníze doputovaly, víme všichni. Děsím se toho, kam doputují miliardy připravené v Evropské unii. Burcuji český venkov, starosty, mikroregiony, MASy, zemědělce a venkovské podnikatele všeho druhu – probuďte se a pojďme si vybojovat ty priority, které na venkově opravdu, ale opravdu, potřebujeme my venkované. Odmítněme ty „priority“, které jsou šité na tělo spekulantům, překupníkům a hráčům s velkými čísly. Žádejme úředníky na našich institucích a ministerstvech, aby vytvářeli podmínky pro využití těchto zdrojů pro ty potřebné, aby tyto prostředky sloužily těm „chudým a zaostávajícím“, tak jak je nastaven hlavní princip dotací z EU. Aby opravdu posloužily k vyrovnání životní úrovně v rámci ČR a EU. Aby zabezpečily skutečnou zaměstnanost i do budoucna, aby sloužily perspektivním cílům a ne dnešní spotřebě. Nebo uteče dalších patnáct let a my zase budeme jen konstatovat, že český venkov byl opět okraden o své miliardy!


Bohumil Kubát
exministr zemědělství ČR

( Celou brožurku si můžete stáhnout zde (PDF - 1,43 Mb)