Využití evropských i regionálních dotací

Rekultivace obecní skládky


Národní památkový ústav ČR ve spolupráci se Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska vyhlásil v rámci letošních Dnů evropského dědictví (EHD) národní téma Památky v krajině a krajina jako památka.
Toto téma asociuje představu krásné české krajiny, která po tisíciletí utvářela v ní žijící obyvatele a vtiskla jim charakter horala nebo lužana. Všichni cítíme zemitost těchto označení a my, dříve narození, vnímáme přirozený rozdíl mezi lidmi žijícími v takto odlišném přírodním prostředí. Jako se obyvatelé museli přizpůsobovat životním podmínkám, tak příroda utvářela jejich specializaci, fenotyp (tj. výsledek interakce genotypu s prostředím), a samozřejmě i jejich naturel. V průběhu staletí přirozeně nastal proces, kdy právě specializace lidí vedla k postupnému přetváření krajiny. Dnes na mnoha místech už z původní krajiny zbylo jen velmi málo, nebo téměř nic. A proto nezbývá, než se na zbytky původní krajiny dívat jako na vzácnou památku.
V řadě míst byla „krajina přetvořena" na skládku komunálních odpadů, kde se běžně vyvážela stavební suť a jiné zbytky „budování socialismu" do volné přírody. Podobný osud potkal i lokalitu Skála v obci Koloděje nedaleko Prahy. Úsměvné je, že skládka vznikla jen několik stovek metrů od kolodějského zámku, který byl využíván vládami tehdejšího Československa k zasedáním a kde byly s velkou pompou vítány významné zahraniční návštěvy.

skladka02_smallskladka01_small
Po přehrabání výkonnou technikou a odstranění odpadu následovalo vytvarování návrší a rekultivace překrytím ornicí



Znovunavrácení genia loci

Dnes Koloděje tvoří rozrůstající se městskou část Prahy. A tak došlo i na otázku co s nahromaděným odpadem v sousedství místního kostela a hřbitova. Původně zde stála obnažená skála. Kdo ve vsi potřeboval kámen, jel si ho sem vytěžit, čímž vznikl malý lom. Na jeho dně se vytvořilo jezírko, které dodalo místu romantický charakter. Za minulého režimu si nákladní auta postupně vyjezdila cestu až na vrchol, kde klopila stavební suť, šrot a odpad z budování městských sídlišť. Podobným způsobem byla zdevastována řada dalších drobných památek v obci i okolí.
Na podnět městské části Praha — Koloděje vytvořil sochař Jiří Beránek model dvojnávrší, který splývá s kulisou vzrostlých listnatých stromů navazující zámecké obory a na druhé straně přirozeně vplývá do polí, mezí a cest, lemovaných alejemi ovocných stromů v kulturní zemědělské krajině. Aby bylo možné model aplikovat, celá skládka byla přehrabána výkonnou technikou a řada odpadu byla odstraněna a zpracována. Pak následovala rekultivace překrytím ornicí a celá konfigurace získala závěrečnou podobu. Vytvarováním menšího z návrší do podoby „keltské modlitebny" s kamennými menhiry dostala lokalita znovu svůj romantický charakter. Vyšší vrchol, připraven na stavbu rozhledny, už dnes dopřává překrásný výhled do krajiny, zejména severovýchodním směrem na panorama Milešovky, Řípu, Bezdězu, Ještědu, Trosek a při dobré viditelnosti i Krkonoš.

skladka03
Panoramatický pohled na otevřenou krajinu. V kruhovém útvaru se buduje podklad pro postavení menhirů.


Krajina jako památka

Po vytvarování nového reliéfu krajiny přišly na řadu mlatové chodníky a pěšinky. Podél nich vyrostlo veřejné parkové osvětlení, jedna jeho větev ozářila i příchod ke hřbitovu. Následovala úprava a prořezání mohutných, proschlých stromů a výsadba několika desítek nových stromků. Svahy byly osety luční směsí travních semen a pak jsme napjatě čekali, aby je nespláchly přívalové deště. Dnes je povrch pokryt hustým lučním porostem, traviny a byliny dobře zakořenily a drží i příkré svahy. Další okrasná zeleň bude i nadále průběžně dosazována tak, aby nový park postupně houstl.
Svůj podíl na úspěchu mají i konzultace stavební realizace s místním stavebním úřadem. Finanční prostředky EU, ČR i Magistrátu hlavního města Prahy, poskytnuté v rámci Jednotného programového dokumentu pro Cíl 2 (tzv. JPD2 - regionu soudržnosti Praha 2004 - 2006, priorita 1 - Revitalizace a rozvoj městského prostřední, Opatření 1.2 - Regenerace poškozených a nevhodně využívaných ploch), byly využity k přetvoření kousku zdevastované krajiny.
Na přeměnu skládky na park naváže v druhé etapě výstavba kamenné rozhledny na vyšším návrší. Věž bude postavena ve stylu středověkých pevnostních bašt. Prof. Beránek označuje své první dílo jako Místo a budoucí rozhlednu jako Útočiště. Zatím se nejedná o památky v krajině, ale kdo ví, jak se na ně budou dívat další generace.


skladka04_small


Projekt: Rekultivace kolodějské lokality Skála, přeměna území ze skládky na park;
Finanční objem: 19 047 000 Kč;
Investor: MČ Praha-Koloděje;
Projekt: MILOTA Kladno, s, r. o.;
Realizace: MAO, s. r. o.;
Koordinace: Diana, s. r. o.
Vizualizace: ak. sochař Jiří Beránek

 

eko_titulka_small


Tento článek vyšel v časopisu Ekoogie a společnost č. 05/2008.
Kopii tohoto článku naleznete v sekci "Ke stažení - publikační činnost" zde.


Hrad a zámek Vimperk Národní kulturní památkou


ZÁZRAK NA ŠUMAVĚ

Dne 8. 2. 2010 se stal malý zázrak. Stane-li se zázrak, může být někdo významný prohlášen za svatého. Kdo z vimperských šlechticů nám nejvíce pomáhal při prohlášení hradu a zámku Vimperk za národní kulturní památku? Kdo z těch hrdých rodů, které tu kráčely staletími, byl ten pravý? Upřímně řečeno, asi u nás stáli všichni ti naši předci, kteří postupně budovali a zdobili svoje sídlo ve Vimperku. To, že zámek Vimperk má dnes nepochybně nadregionální význam, to, že je minimálně středoevropským unikátem, tedy že má právo býti národní kulturní památkou, to všechno je jen a jen zásluhou našich předků.


HLEDÁNÍ VYUŽITÍ

Měli jsme tu čest v letech 2007 — 2009 zpracovávat předprojektovou přípravu a investiční záměr pro rekonstrukci a revitalizaci tohoto úžasného objektu. Postupně se rodily jednotlivé kapitoly budoucího projektu — mezinárodní vzdělávací environmentální centrum, muzeum Šumavy ve Vimperku, expozice přibližující osidlování šumavské krajiny v průřezu cca třech tisíciletí, environmentální výstavy a interaktivní pomůcky pro výuku ekologie. Dále vznikl námět na Metodické pracoviště pro záchranu kulturního a přírodního dědictví. Skvělé místo pro toto meziresortní pracoviště přímo v srdci Národního parku Šumava, který má přírodní krásy protkané kulturními památkami, které pomalu mizí v lesích, houštinách, a tedy do jisté míry i v zapomnění.


OBNOVENÉ PRŮZKUMY

Když na jaře 2008 byl do funkce kastelána jmenován Ing. Antonín Dvořák, byl na hradě zahájen velkolepý úklid a čištění od nánosů špíny všeho charakteru, které zamek2se zde nahromadily za desítky a desítky let. Poté už bylo možné pozvat odborníky, aby pokračovali v průzkumech, které museli přerušit v letech 1996 — 1997. Vrátil se pan Prof. Tomáš Durdík — archeolog, vrátil se akademický malíř Jaroslav Šindelář — restaurátor, pomáhala nám řada památkářů, historiků, archivářů, architektů i projektantů. Krůček za krůčkem jsme se prokousávali k podstatě poznáni velkoleposti tohoto úžasného objektu.


VÝZNAMNÉ NÁLEZY

U stropů na Dolním zámku jsme zjistili, že jejich rozsah je několikanásobně větší, než činil původní předpoklad. Nad jednoduchými barokními trámovými stropy s rákosovou omítkou se skrývá kompletně zachovalý renesanční malovaný sálový strop o neuvěřitelné výměře 187 m2.
Pečlivým dokončením restaurátorského průzkumu byly navíc nalezeny kazetové malované záklopové stropy i na Horním zámku, neboli na hradě. Tento objev nás nesmírně překvapil, neboť panoval názor, že všechny stropy shořely při požáru v roce 1857. Právě jsou prováděny dendrochronologické průzkumy a očekáváme, že tyto unikátní stropy budou pocházet z doby kolem roku 1520, tedy budou ještě starší, než ty na Dolním zámku. Navíc každá kazeta je samostatným vyobrazením nějaké situace. Tedy co kus, to originál, zatímco na Dolním zámku se jedná o několik pravidelně se opakujících motivů, realizovaných podle šablon.Stejně tak řadu překvapení přinesl i archeologický průzkum. Pan Prof. Durdík objevil základy další gotické věže původního královského paláce. Definitivně zjistil, že původní podoba Vimperku velmi připomínala dnešní tvar hradu Kašperk se dvěma věžemi. Další objevy a nálezy, zejména na II. a III. nádvoří úžasně vypovídají o vývoji této stavby, ale i o každodenním životě před mnoha staletími.

strop2strop1

JEDINEČNÝ A NEDOCENĚNÝ VIMPERK

Tyto objevy jednoznačně dokládají stavební rozvoj celého objektu od počátku 13. století a nelze vyloučit, že v hlubších sondách najdeme ještě starší souvislosti. Je opravdovým unikátem evropského významu, jak prakticky z rozhraní 12. a 13. století je dochován průřez jednotlivými přestavbami, až do barokní „současnosti" schwarzenberského panství. Ucelenost této vývojové řady je obdivuhodná, velmi překvapující a činí z hradu a zámku Vimperk skutečnou vzácnost. Očekáváme, že další průzkumy, které budou probíhat i letos, ještě odhalí sklepení původního gotického paláce, včetně zásobárny pitné vody, studny a další podzemní prostory.



HASELBURG
Často se také píše už docela česky jako Haslburk. Tato kouzelná kamenná „věž" vznikla v pozdní gotice za Kaplířů ze Sulevic, kteří budovali další etapu opevnění hradu. Propojili ho s hradbami celého města, aby tak vznikl jednotný bezpečný celek. Tedy kolem roku 1479 vznikla tato dělostřelecká bašta jako významná součást obranného systému. Tento mohutný fortifikační objekt byl opatřen sám mohutnou dvojitou podkovovitou hradbou, až devět metrů silnou s příkopem, a byl vybaven baterií děl a řadou střílen pro další palné zbraně. Jak říká pan profesor Durdík: „Jedná se o vrcholný projev vývoje dělostřeleckých obranných staveb z doby, kdy české země stále ještě stály v čele evropského vývoje vojenství. Haselburg, spolu s horní předsunutou baštou hradu Český Šternberk, představuje nejkvalitnější a nejlépe dochovanou ukázku tohoto opevnění. Jeho význam je tedy nepochybně evropský". Všude jinde, kde takové předsunuté věže stály, byly bud' zbourány, nebo je postupně pohltila další výstavba a zejména přestavby na zámky. Poloha věže Haselburg je navíc ze strategických důvodů vyšší než poloha samotného hradu Vimperk a uplatňuje se tak velmi významně v dálkových krajinných pohledech.
Naše bašta ve Vimperku je tedy opravdu evropskou raritou.


VÝZNAM V ŠLECHTICKÉ EVROPĚ

Zámek Vimperk je třeba vnímat i v propojení souvislostí mezi panstvím Třeboň a sídelním zámkem v Českém Krumlově. Celou historií se vine souvislost mezi těmito oblastmi. Téměř všechny významné šlechtické rody vždy, více či méně, vlastnily společně tato panství. Český Krumlov poskytoval reprezentační sídlo mezi Vídní a Prahou, do Třeboně bylo soustředěno zemědělství a další hospodářské činnosti a zámek Vimperk sloužil jako hraniční ochrana obchod-nich cest a lovecké zázemí panstva. Sem byla také soustředěna těžba různých nerostů a jejich postupné zpracování, tedy rozvoj řemesel.
Poslední nálezy a objevy zásadně mění jakési přetrvávající zaškatulkování Vimperku jako nevýznamného periferního šlechtického sídla. Zdá se, že jeho poloha u jedné z klíčových obchodních tras středověku a raného novověku, tedy u Zlaté stezky, naopak způsobila značný rozvoj a dala mu odpovídající význam a důležitost.


ČISTÉ A ZDRAVÉ POVĚTŘÍ

Prokazatelně víme, že vimperské panství poskytovalo útočiště při morových ranách. Jeho odlehlost a úžasné vklínění do přírodní divočiny zajišťovalo jedno z nejzdravějších prostředí v Evropě. Tato skutečnost je dnes doložena jednak výsledky geomorfologie zdejšího reliéfu, jednak na základě meteorologických posudků. Přírodní konfigurace terénu zde zaručuje velmi hojné a pravidelné srážky. Časté deště neustále omývají přírodu, a tím zabezpečují minimum prachových i pylových částic ve vzduchu. Také údolím Volyňky téměř pořád proudí jakýsi „průvan", který také neustále přináší čistý vzduch z lesů a hor. To je nesmírně významné pro omezení šířeni epidemií, zejména viróz. Tuto vypozorovanou skutečnost současně s odlehlostí tohoto panství, pravidelně využívaly šlechtické rody k ozdravným a léčebným pobytům svých významných členů.


VĚDA A VÝZKUM

Archeologické a archivní nálezy dokladují, že na hradě a zámku Vimperk probíhaly v průběhu historie i významné chemické a biotechnologické experimenty a dokonce i výroba. To třeba dokládá nález střepu ze středověkého destilačního přístroje na produkci přírodní ovocné pálenky. Víme, že v tiché odlehlosti Vimperku probíhaly různé alchymistické výzkumy, a tedy zde má kořeny experimentální věda: Proto v těchto dnech s pomoci dalších odborníků zaměřujeme svoji pozornost na bádání v archivech, abychom mohli řadu těchto objevů potvrdit i archivními zápisy. Podaří se nám prokázat, že na zámku Vimperk působil i věhlasný lékař, anatom a chemik doktor Martin Naboth (16. 1. 1675 - 23. 5. 1721 v Lipsku)?


NAVAZUJEME NA PRÁCI PŘEDKŮ

Je naprosto neuvěřitelné, jak naši předci již v dávné minulosti využívali přírodní zákonitosti, jak uměli využívat energii krajiny, jak neomylně nacházeli a využívali energetická místa a jejich ochranu. Jak naprosto přirozeně v sedavém dávnověku zcela samozřejmě realizovali to, čemu my dnes vzletně říkáme trvale udržitelný rozvoj. Dnes opatrně a poněkud nevěřícně poodhalujeme závoje tajemna, snažíme se dokázat tyto jejich činností a uvést je do souvztažností s dnešními evropskými zásadami ochrany přírody, krajiny, historického, kulturního a přírodního dědictví.
Je proto až neuvěřitelná příležitost zaměřit rekonstrukci a revitalizaci zámku Vimperk na vytvoření mezinárodního environmentálního centra s řadou expozic k ekologické výchově v objektu zámku. Současně však lze poskytnout nepřeberné množství přírodních a památkových „exponátů" v celé okolní přírodě na území národního parku a chráněné krajinné oblasti. Stojíme před úžasnou příležitostí naplnit poslání
Biosférické rezervace Šumava UNESCO a prakticky realizovat Program MAB UNESCO — Člověk a biosféra. Dokážeme se na šumavskou krajinu podívat jako na kulturní památku?


SPECIFICKÁ OBLAST ŠUMAVA

A chceme-li se pyšnit národní kulturní památkou zámkem Vimperkem a Národním parkem Šumava, nesmíme dopustit, aby se tady špatně žilo místním obyvatelům, a aby městečka a obce ležící na tomto území, jakkoliv zaostávala. A že, svým způsobem, jsou nucena přísnou ochranou přírody a krajiny k určitému omezení svého rozvoje, to je prostě objektivní pravda. Proto, ve snaze tento dlouho trvající stav napravit, současně s projektem zámek Vimperk, začal vznikat „Krajinný integrovaný plán rozvoje specifické oblasti Šumava". Zkráceně je označován jako KIPR SOB Šumava, řečí Evropské unie se nazývá Master plán Šumava. Jeho účelem je radikálně pomoci na svět řadě rozvojových projektů jednotlivých měst a obcí ležících v zájmovém území Šumavy tak, aby rychle vykvetly a otevřely svou náruč všem, kteří ho navštíví v rámci šetrného cestovního ruchu. Také tento plán musí umožnit místním lidem získat poctivý podíl na veškerých ziscích, které je schopno produkovat toto velmi vzácné území. Tak nám to ostatně ukládá čtvrtý pilíř programu MAB — UNESCO „Člověk a biosféra". Jedná se o tzv. „logistickou funkci" biosférických rezervací. A že tohle všechno myslí už konečně vážně Správa Národního parku Šumava, MŽP ČR i Vláda ČR, dokládá Usnesení vlády č. 1569 ze dne 21. 12. 2009, které stanovuje specifickou oblast Šumava jako území vybrané k pilotnímu ověření propojení všech dílčích projektů do jednoho celku, za účelem jeho podpory a využití všech možných synergických efektů. Pevně věříme, že realizací tohoto Master plánu ještě vydolujeme z pilotního území další vzácné národní kulturní a technické památky.


HRAD, ZÁMEK, KRAJINA A LIDÉ ŠUMAVY

Hrad a zámek Vimperk byl vždy neoddělitelnou součástí šumavské přírody a jeho majitelé dokázali využívat její potenciál. Máme jedinečnou příležitost ukázat světu moudrost našich dávných předků — skvělých stavitelů a hospodářů, jejichž dílo skutečně přežilo staletí, v jistém úhlu pohledu i tisíciletí.
Rekonstrukce a revitalizace rozsáhlého objektu hradu a zámku Vimperk v plném rozsahu a nádheře od gotiky až po baroko, umožní vytvoření fantastického stánku pro oslavu historické moudrosti a dovednosti našich předků a umožní demonstrovat současnou ochranu přírodního a kulturního dědictví ve skutečně reprezentativní prostoře. Skloubit nejvyšší možný statut pro ochranu přírodního dědictví, to je národní park a biosférická rezervace UNESCO, s nejvyšším možným statutem ochrany kulturního a historického dědictví, to je národní kulturní památka, to je opravdový signál světu. Signál o dosažení vysokého stupně kulturní úrovně přístupu naší společnosti k přírodnímu a kulturnímu dědictví v rámci České republiky.
Domníváme se, že spojení Národní park Šumava a národní kulturní památka Vimperk, upravené a vybavené obce se spokojenými a milými lidmi, bude skutečný „exportní artikl", kterým se bude Česká republika právem pyšnit i na mezinárodním poli.


ZÁVĚREM VELKÉ PODĚKOVÁNÍ

Ano. Závěrem musíme poděkovat našim předkům, že jsme si mohli vychutnat tento zázrak uznání významného postavení zámku Vimperk. Také musíme poděkovat všem „současníkům", kteří se nadchli pro naše revitalizační snahy a velmi nám pomohli dosáhnout vytouženého cíle. Celá řada lidí nám moc a moc pomohla radou, komentářem, odborným vyjádřením, přednáškou, posudkem, ale i tím, že nám prostě jen fandili.

DĚKUJEME VÁM VŠEM!

Bohumil Kubát, konzultant NP Šumava
Michal Dostál, architekt

nova_sumava_tit_small


Tento článek vyšel v časopisu nová Šumava, který vydává Správa NP a CHKO Šumava - číslo 13, rok 2010.
Kopii tohoto článku naleznete v sekci "Ke stažení - publikační činnost" zde.

Image  

 

Text hlavního článku "Víme co chceme?" který byl vydán v časopisu "Já mám koně" v září 2005
(kopie článku)

(kopii článku naleznete v sekci "Ke stažení")


 

 

 

 

Víme co chceme?

 

Chceme-li diskutovat o úskalích obnovy a rozvoje našeho venkova, měli bychom zřejmě nejprve definovat pojem venkov. A už stojíme u prvního problému. Existuje několik úhlů pohledu, několik „přesných statistik“, které si různé zájmové skupiny vykládají po svém. Přidržme se oficiálních tabulek OECD (Organizace pro hospodářskou  spolupráci a rozvoj), jejíž metodiku využívá Evropská unie k vymezení venkovského prostoru. Tato metodika říká, že za venkov považuje sídla s menším počtem obyvatel než 2 tisíce. Takových obcí máme u nás v České republice 5 612, což je neuvěřitelných 89, 8 % ze všech měst a obcí (celkem jich je 6 249). Ovšem v těchto vesnicích žije pouze 2, 690 mil. obyvatel, tedy přibližně 26, 3 % naší populace. Ovšem kolegové ze zájmového  sdružení právnických osob „Vladař“ na Karlovarsku sestavili zajímavou mapku, na které vyznačují za venkovské oblasti i sídla s počtem obyvatel do 25 tisíc. Vycházejí z toho, že i tato města jsou velmi ovlivňována vlastně venkovským způsobem života (viz. mapa). Faktem zůstává, že podle obou metodik vychází jednoznačně, že celá Česká republika má vysloveně venkovský ráz a je vlastně tvořena venkovskými sídly. Je až neuvěřitelné, že i podle oficiální metodiky OECD vychází hodnocení našich krajů tak, že pouze Hlavní město Praha je zařazeno do kategorie „převážně městský region“ tedy tzv. NUTS 3 a pouze Kraj vysočina do kategorie „převážně venkovský“, zatímco všechny ostatní kraje ČR jsou kategorizovány jako kraje „významně venkovské“.

 

Kdo má pravdu – suchá matematika statistiků nebo přístup starých praktiků žijících programem obnovy venkova? Proč tato polemika? Proč tato hra čísel? Protože jde o peníze! Protože v loňském roce vznikl tzv. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD), který se má soustředit na několik nejvýznamnějších priorit, které umožní rozvoj venkova členských zemí EU. Z tohoto fondu budou financovány jednotlivé rámcové priority společně stanovené pro všechny evropské státy (tzv. osy), ale s poměrně značnou volností použití poměrných částek financí v rámci jednotlivých os. Tedy každý stát má právo si určit, kolik procent podpory vloží do jednotlivých priorit, byť EU vyslovila určité regulace. Tedy v těchto dnech se rozhoduje v České republice o tom, do kterých priorit budou nasměrovány dotační miliardy korun v období let 2007 – 2013.

 

V těchto dnech se rozhodne, zda půjdou do „výroby“, kterou už nepotřebujeme, nebo zda budou využity smysluplně, tak, aby pomohly obnovit a rozvinout náš venkov, aby přinesly pracovní příležitosti i do těch zaostávajících oblastí s velkou nezaměstnaností. Velmi zjednodušeně řečeno, očekáváme, že by celý objem peněz v uvedených letech mohl dosáhnout částky 60 – 70 miliard korun. Tedy cca 10 miliard korun ročně. A tyto peníze by měly být poděleny mezi čtyři základní priority – tedy osy.

 
  • Osa 1 - Zvýšení konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru, zejména prostřednictvím zlepšení lidských zdrojů – tedy vzděláváním, školením, pomocí mladým začínajícím, poradenstvím – restrukturalizací  fyzického kapitálu – tedy zlepšením technologií, lepší produkcí a lepším odbytem – řízením procesů kvality práce.

 
  • Osa 2 - Životní prostředí z hlediska zemědělské činnosti, z hlediska udržitelného hospodaření, tedy z pohledu šetrného zemědělství, využívání přírody, péče o zvířata a s tím spojené neproduktivní investice a dále péče o lesy a lesní půdu.

 
  • Osa 3 - Tato priorita je chápána jako skutečná obnova a rozvoj venkova, vedoucí ke zkvalitnění života na venkově s obnovou památek a kulturních tradic, s vyzdvižením místních atraktivit a vedoucí k diverzifikaci podnikání na venkově, tedy i do nezemědělských činností, zejména s vyzdvyžením agroturistiky a cestovního ruchu vůbec. V této kapitole je i prostor pro rozvoj služeb na venkově.

 
  • Osa 4 - metoda Leader – Díky této prioritě by měl být dán prostor i tak zvaným Místním akčním skupinám (MAS), tedy sdružením aktivních podnikatelů, obcí i neziskovým skupinám, které budou realizovat jednotlivé aktivity na venkově společně na základě partnerství. Tyto aktivity „zdola“ mohou být vytvářeny jak na místní úrovni, tak i na nadregionální či dokonce mezinárodní úrovni.

 

Tyto základní priority tedy byly určeny pro všechny státy EU. Nyní tedy záleží na tom, kolik procent peněz uvolní národní vlády do jednotlivých těchto priorit. A kolik peněz v jednotlivých prioritách využije opravdový venkov, kolik peněz bude využito pro skutečné obyvatele venkova ke zlepšení podmínek jejich života. Nebo kolik peněz zmizí v bezedných stoupách nepřizpůsobivých výrobních podniků.

 

Upřímně řečeno jsem byl zděšen, když jsem se v posledních měsících účastnil  některých debat a diskuzí na tato témata. Tolik let po změně režimu ještě vedeme debaty na téma oprávněnosti soukromého vlastnictví půdy, ochrany tohoto soukromého vlastnictví. V době kdy stéle naléhavě řešíme problémy s nadprodukcí „zemědělské výroby“ se zamýšlíme nad intenzifikací chovu skotu a prasat, nad zvyšováním hektarových výnosů. Našemu zemědělství už uteklo šestnáct let. Hledáme-li priority na roky 2007 – 2013, musíme respektovat dvě základní věci.

 
 
  1. Tyto projekty budeme realizovat 2 – 3 roky, tedy hlavní efekt nám ponesou v letech 2010 – 2015 a vzhledem k požadované udržitelnosti vynaložených prostředků nám musí přinášet užitek ještě v letech 2020 – 2025.

  1. Nezbývá nám, než abychom při výběru priorit  a investic do nich vycházeli ze stavu, ve kterém se bude nacházet Evropa  v těchto letech. Máme-li být konkurenceschopní, musíme hledat pracovní aktivity pro český a moravský venkov s ohledem na politické, sociální a klimatické uspořádání Evropy a světa za dvacet let.

 

A to je to, co mě velmi děsí. Diskuze probíhající na dané téma se většinou odvíjejí na úrovni let 1990. Obávám se, že tyto debaty jsou opravdu v mnoha bodech deset až patnáct let zpět. Pak se nám ovšem může stát, že financování takto zvolených priorit bude ve své postatě v době realizace a plné produkce zpožděné řádově třicet a třicet pět let za realitou! Děsivá představa!

 

Kdo provedl seriózní analýzu českého venkova a zemědělství? Kdo nám odpoví na otázky jako například – jak se bude vyvíjet zemědělství na Ukrajině, v Polsku a také v Srbsku za nového uspořádání v Evropě? Jak promluví do evropského zemědělství Rusko? Co bude významná potřeba ve vysychající Evropě, co bude stále dražší a dražší produkt? Naplní se prognózy klimatologů se změnou počasí už v lednu 2030? Je toto období daleko nebo proklatě blízko?

 

Pročetl jsem snad všechny navržené koncepce a zúčastnil jsem se řady seminářů, ale na tato témata nikdo nediskutoval a když jsem je otvíral na moderně řízených workshopech, byl jsem opět za blázna. Jako v devadesátých letech, když jsme řešili koncepci obnovy venkova a zdůrazňovali jsme mimoprodukční  funkci zemědělství. Ale pozor! V těchto několika měsících roku 2005 a ještě začátkem roku 2006 určí vláda ČR rozdělení peněz mezi jednotlivé priority, odevzdá příslušný materiál do EU, tam ho asi schválí a je rozhodnuto o osudech našeho venkova přibližně do roku 2025 – 2030. Kdo z venkovanů tuto skutečnost zná, kdo z venkovanů má čas a chuť se zamýšlet v každodenním shonu nad takovými pitomostmi, jako kolik lidí žije v naší republice na venkovu a kolik obilí bude za dvacet let vyvážet Ukrajina? Ale teď opravdu ještě můžeme ovlivnit míru naší nezaměstnanosti v horských oblastech v roce 2015. Zní to divně, ale je to krutá pravda. Účelem této úvahy a doufám že i budoucích polemik na těchto stránkách našeho časopisu je vyburcovat venkov k boji o svou obnovu a rozvoj! To za nás venkovany opravdu nikdo neudělá.

 

 

 

 

 

MVDr. Bohumil Kubát

 

 Kopii článku naleznete v sekci "Ke stažení"  - "Publikační činnost"

 
Hrad a zámek Vimperk národní kulturní památkou


zamek_1

To, že zámek Vimperk má dnes nepochybně nadregionální význam, to, že je minimálně středoevropským unikátem,
tedy že má právo býti národní kulturní památkou, to všechno je jen a jen zásluhou našich předků.


Hledání využití

Měli jsme tu čest v letech 2007 — 2009 zpracovávat předprojektovou přípravu a investiční záměr pro rekonstrukci a revitalizaci tohoto úžasného objektu. Postupně se rodily jednotlivě kapitoly budoucího projektu — mezinárodní vzdělávací environmentální centrum, muzeum Šumavy a Vimperka, expozice přibližující osidlování šumavské krajiny v průřezu cca třech tisíciletí, environmentální expozice a interaktivní pomůcky pro výuku ekologie. Dále vznikl námět na Metodické pracoviště pro záchranu historického a přírodního bohatství. Skvělé místo pro toto meziresortní pracoviště přímo v srdci Národního parku Šumava, který má přírodní krásy protkané kulturními památkami, které pomalu mizí v lesích, houštinách, a tedy do jisté míry i v zapomnění.


Obnovené průzkumy a nálezy

Na jaře 2008 byl na hradě zahájen velkolepý úklid a čištění všech nánosů špíny všeho charakteru, které se zde nahromadily za desítky a desítky let. Poté už bylo možné pozvat odborníky, aby pokračovali v průzkumech, které museli přerušit v letech 1996 — 1997. Vrátil se pan prof. Tomáš Durdík — archeolog, vrátil se akademický malíř Jaroslav Šindelář — restaurátor, pomáhala nám řada památkářů, historiků, archivářů, architektů i projektantů. Krůček za krůčkem jsme se prokousávali k podstatě poznání velkoleposti tohoto úžasného objektu.
U stropů na Dolním zámku jsme zjistili, že jejich rozsah je několikanásobně větší, než činil původní předpoklad. Nad jednoduchými barokními trámovými stropy s rákosovou omítkou se skrývá kompletně zachovalý renesanční malovaný sálový strop o neuvěřitelné výměře 187 m2.
Pečlivým dokončením restaurátorského průzkumu byly navíc nalezeny malované záklopové stropy i na Horním zámku neboli na hradě. Tento objev všechny nesmírně překvapil, neboť panoval názor, že všechny tyto stropy shořely při požáru v roce 1857. Právě jsou prováděny dendrochronologické průzkumy a očekáváme, že tyto unikátní stropy budou pocházet z doby kolem roku 1520, tedy budou ještě starší než ty na Dolním zámku.
Stejně tak řadu překvapení přinesl i archeologický průzkum. Pan prof. Durdík objevil základy další gotické věže původního královského paláce. Definitivně zjistil, že původní podoba Vimperka velmi připomínala dnešní tvar hradu Kašperk se dvěma věžemi. Další objevy a nálezy zejména na II. a Ill. nádvoří úžasně vypovídají o vývoji této stavby, ale i každodenním životě před mnoha staletími.

strop_vimperk
Vizualizace skutečného stavu stropů společenského sálu Dolního zámku


Jedinečný a nedoceněný Vimperk

Tyto objevy jednoznačně dokládají stavební rozvoj celého objektu od počátku 13. století a nelze vyloučit, že v hlubších sondách ještě najdeme starší souvislosti. Je opravdovým unikátem evropského významu, jak prakticky z rozhraní 12. a 13. století je dochován průřez jednotlivými přestavbami až do barokní „současnosti" schwarzenberského panství. Ucelenost této vývojové řady je obdivuhodná, velmi překvapující a činí z hradu a zámku Vimperk skutečnou vzácnost. Očekáváme, že další průzkumy, které budou probíhat i letos, ještě odhalí sklepení původního gotického paláce, včetně zásobárny pitné vody, studny a další podzemní prostory.
Zámek Vimperk je třeba vnímat i v propojení souvislostí mezi panstvím Třeboň a sídelním zámkem v Českém Krumlově. Celou historií se vine souvislost mezi těmito oblastmi. Téměř všechny významné šlechtické rody vždy více či méně vlastnily společně tato panství. Český Krumlov poskytoval reprezentační sídlo mezi Vídní a Prahou, do Třeboně bylo soustředěno zemědělství a další hospodářské činnosti a zámek Vimperk sloužil jako hraniční ochrana obchodních cest a lovecké zázemí panstva. Sem byla také soustředěna těžba různých nerostů a jejich postupné zpracování, tedy rozvoj řemesel.
Věda a výzkum předků
Archeologické a archivní nálezy dokládají, že na hradě a zámku Vimperk probíhaly v průběhu historie i významné chemické a biotechnologické experimenty, a dokonce i výroba. Jak dokládá nález střepu ze středověkého destilačního přístroje na produkci přírodní ovocné pálenky. Víme, že v tiché odlehlosti Vimperka probíhaly různé alchymistické výzkumy, a tedy zde má kořeny i experimentální věda. Proto v těchto dnech s pomocí dalších odborníků zaměřujeme svoji pozornost na další bádání v archivech, abychom mohli řadu těchto objevů doložit i archivními zápisy. Podaří se nám prokázat, že na zámku Vimperk působil i věhlasný lékař, anatom a chemik doktor Martin Naboth (* 16. 1. 1675 -23. 5. 1721 v Lipsku)?
Je naprosto neuvěřitelné, jak naši předci již v dávné minulosti využívali přírodní zákonitosti, jak uměli využívat energii krajiny, jak neomylně nacházeli a využívali energetická místa a jejich ochranu. Jak naprosto přirozeně v šedavém dávnověku zcela samozřejmě realizovali to, čemu my dnes vzletně říkáme trvale udržitelný rozvoj. Dnes opatrně a poněkud nevěřícně poodhalujeme závoje tajemna, snažíme se dokázat tyto jejich činnosti a uvést je do souvztažností s dnešními evropskými zásadami ochrany přírody, krajiny, historického kulturního a přírodního dědictví.
Je proto až neuvěřitelná příležitost zaměřit rekonstrukci a revitalizaci zámku Vimperk na vytvoření mezinárodního environmentálního centra s řadou expozic k ekologické výchově v objektu zámku. Současně však lze poskytnout nepřeberné množství přírodních a památkových „exponátů" v celé okolní přírodě na území Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Stojíme před úžasnou příležitostí napinit poslání Biosférické rezervace Šumava UNESCO a prakticky realizovat Program MAB UNESCO — Člověk a biosféra. Dokážeme se na šumavskou krajinu podívat jako na kulturní památku?


Závěrem velké poděkování

Závěrem musíme poděkovat našim předkům, že jsme si mohli vychutnat tento zázrak uznání významného postavení zámku Vimperk. Současně musíme poděkovat všem „současníkům", kteří se nadchli pro naše revitalizační snahy a velmi nám pomohli dosáhnout vytouženého cíle. Celá řada lidi nám moc a moc pomohla radou, komentářem, odborným vyjádřením, přednáškou, posudkem i tím, že nám prostě jen fandili.

 

Bohumil Kubát, konzultant
Michal Dostál, architekt

obalka_sumava


Tento článek vyšel ve čtvrletníku Šumava, který vydává Správa NP a CHKO Šumava - jaro 2010.
Kopii tohoto článku naleznete v sekci "Ke stažení - publikační činnost" zde.

 Image

 

Úvodní článek který byl vydán v časopisu "Já mám koně" v srpnu 2005




 

 

 

Vážení přátelé - vážení čtenáři!

 

 

Dovolte, abychom Vás upozornili na to, že od příštího čísla (09/2005) najdete v našem časopise také informace o venkově. Uvědomili jsme si, že ten, kdo má koně, má je na venkově. A kromě toho, že se potýká s problémy spojenými s vlastním chovem a výcvikem koní, trápí ho také řada komplikací souvisejících s vlastním životem na venkově. Ani patnáct let po změně režimu nestojí náš venkov za valnou pozornost oficiálním úřadům a institucím. Proto je možně, aby na venkově probíhala bez povšimnutí úřadů řada křivd, řada trestných činů, aby byla dále devastovaná příroda, ničen náš soukromý i národní majetek, aby byly dále pošlapávány platné zákony a morální hodnoty vyspělé kulturní Evropy. To vše se pak promítá až téměř do beznadějně úporné dřiny nás venkovanů, kteří chceme láskyplně pečovat o všechna zvířata chovaná na našich dvorech a chceme zvelebovat a chránit naší přírodu, chceme vytvářet, tak jako naši předkové krásnou, kulturní krajinu. Prostě, chceme pro naše děti obnovit a rozvinout krásu a pohodu našeho venkova.

 

S touto obnovou a rozvojem venkova je spojena řada otázek, je třeba rozluštit řadu problémů a překonat spoustu úskalí. Proto nabízíme prostor v našem časopise k této společné diskusi, polemice a tím i k tomu nejdůležitějšímu – tedy ke společnému hledání řešení a východisek. A pak pojďme tato teoretická řešení prosadit do života. Pojďme si prosadit právo venkova na informace, na vzdělání, na dotace, na dodržování zákonů atd. atd.


Pojďme společně prosazovat právo venkova na obnovu a rozvoj!

 

Bohumil Kubát

 

Kopii článku naleznete v sekci "Ke stažení"  - "Publikační činnost"